Ohlas na jarní koncert MBKO ve Sboru českých bratří

Ve středu 31. května jsme se před 19. hodinou sešli ve Sboru českých bratří na tradičním jarním koncertu Mladoboleslavského komorního orchestru, tentokrát velmi obohaceného účastí klavíristy Miroslava Sekery. Rádi jsme u dirigentského pultu přivítali Jiřího Nováka, syna zakladatele souboru, který má všechny předpoklady pro citlivé vedení a další posun orchestru, což, myslím, také v průběhu večera dokázal.

Program byl vystavěn příjemně pro publikum, které opět téměř zaplnilo celý prostor této úctyhodné, ovšem ne pro koncerty přímo vhodné kulturní památky.

Koncert začal Griegovou suitou "Z časů Holbergových" (pro připomenutí: Ludvig Holberg byl vynikající norsko-dánský dramatik 1. poloviny 18. století, u nás známý zejména svojí komedií Jeppe z vršku). Edvard Grieg je považován za největšího norského skladatele vůbec a jeho hudba vychází z národních tradic Norska. Tato suita je inspirována hudbou 18. stol., jak ji vnímal Grieg v období romantismu. Je vystavěna klasicky - preludium následují jednotlivé tance. Jsou to části velmi melodické a každá je opravdu jiná. Během této skladby předvedl orchestr, že má široké zvukové možnosti. Pro posluchače byla suita jistě ve své rozmanitosti a bohatosti příjemným zážitkem. V sólových partech se blýskly Marie Švejdová na housle, Dana Kuchaříková na violu a Eva Pinkasová na violoncello.

Miroslava Sekeru není třeba zvláště představovat. Za vše vždy hovoří jeho muzikálnost a empatie ke všemu, co hraje a vlastně ke všemu, co dělá. Klavírní koncert č.12 A Dur (KV 414) Wolfganga Amadea Mozarta je velmi vděčným svěžím dílem, tak jak to u Mozarta je velmi časté. Ve virtuosním podání působí snad až příliš lehce a hravě, ale to je jen dobře. Sekerův projev, který známe z minulých vystoupení, byl i tentokrát maximálně příjemný, provedení soustředěné, virtuosní a přitom velice přirozené až samozřejmé. Přídavek v jeho podání (Wolfgang Amadeus Mozart, Franz Liszt: Lacrimosa z Requiem d moll) byl velmi citově působivý a nechal vyznít i možnostem klavíru. Jsme nadšeni a poctěni, že takový skromný a báječný umělec má tak vřelý vztah k našemu městu a jeho kulturním tradicím. Vybral pro nás krásný klavír, který byl pořízen z darů členů Spolku přátel umění a jeho příznivců a institucí působících v Mladé Boleslavi. A nyní nám na něj úžasně hraje. Děkujeme a doufáme, že se můžeme těšit i na další skvělé zážitky!

Po přestávce orchestr provedl Serenádu pro smyčce C dur, op. 48 Petra Iljiče Čajkovského. Autor ji napsal v roce 1880, v období pro něho zřejmě šťastném. To se zcela odráží v tomto díle. Čajkovskij prý na zadní straně partitury poznamenal: "Čím více bude smyčců v orchestru, tím více to bude v souladu s přáním autora." To náš komorní orchestr samozřejmě nemohl zcela splnit, ale provedení to vůbec nevadilo. V interpretaci MBKO to nebyla hudba zatěžkaná patosem, nýbrž dílo hrané s lehkostí a s entusiasmem. Andante bylo ušlechtilé, valčík hravý až promenádní, elegie zajímavě zvukově barevná a nadšeně pojaté finále celkový dojem jen dotvořilo.

Přídavek - Christoph Willibald Gluck: Pizzicato (téma z baletu Don Juan) - byl také vybrán velmi vděčně a pobavil jistě všechny posluchače. Bavil se i Miroslav Sekera, který druhou půli koncertu poslouchal v hledišti jako divák.

Celkové vyznění celého večera bylo přes přetrvávající spartánské podmínky pro posluchačstvo více než příjemné a slibné. Doufáme, že se pořadatelům a umělcům podaří najít společné možnosti pro to, abychom si mohli opět ve stejném nebo podobném složení účinkujících užít takový večer, jaký byl tento.

Petr Feřt, člen Spolku přátel umění Mladá Boleslav